Babiš v kampani bojuje proti blábolení. Přitom on sám je největší blábolil.
Je Andrej Babiš důvěryhodný bojovník proti politickému blábolení? A nebo je sám tím největším politickým blábolilem (= kecalem) v Česku?
Vezměme si (mimo jiných blábolení typu Čapí hnízdo) příklad EET.
Andrej Babiš před minulými volbami (2013) kázal o všem možném i nemožném. Andrej Babiš blábolil o všem myslitelném i nemyslitelném: o korupci, o boji s korupcí, o rozkrádání a nových, lepších časech, které on nastolí.
Nekázal, nemluvil ani neblábolil o jedné podstatné věci: o zavedení elektronické evidence tržeb (EET). Nic takového Babiš ani jeho ANO před minulými volbami nezmiňovali, nenavrhovali, nezvažovali.
Ale přesto to během své vlády prosadili a zavedli.
Jak může dnes Babiš blábolit o blábolení, když on sám prokázal v praxi ten největší rozpor mezi předvolebními sliby a realitou?
Je špatné, pokud politici něco slibují (tedy blábolí o zlepšení toho či onoho) a po volbách to nesplní.
Je ale ještě mnohem horší, když politici o něčem kontroverzním (pro někoho smrtícím) před volbami vůbec nemluví (tedy ani o tom neblábolí), ale přesto to po volbách zavedou, uzákoní. Takové jednání by mělo být nelegální. Ústava by měla politikům zakázat, aby uzákonili něco, o čem před volbami neinformovali voliče, ani o tom nikdy neblábolili…
Babišem vysmívané blábolení (přičemž on sám je jedním z největších blábolilů) je proti podrazům typu uzákonění EET naprosto neškodnou aktivitou.
